O nás
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi (MLK) je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Bylo otevřeno 2. července 1972 a je nestarším specializovaným loutkářským muzeem u nás. S návrhem na zřízení divadelního muzea zaměřeného na loutky přišel již v roce 1929 ruský literární vědec, etnograf a bohemista Petr Bogatyrev na zakládajícím kongresu mezinárodní loutkářské organizace UNIMA v Praze.
Cesta od myšlenky k její realizaci však byla dlouhá a muzeum nakonec vzniklo ve východočeské Chrudimi, městečku s bohatou loutkářskou tradicí, spojeného od roku 1951 s mezinárodní přehlídkou amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim. Důležitou roli při vzniku MLK sehráli, vedle tehdejšího generálního sekretáře UNIMA Jan Malíka, také lidé z organizačního výboru festivalu v čele s Bohumírem Novým.
I díky jejich snaze se pro muzeum podařilo zajistit reprezentativní sídlo v podobě nově rekonstruovaného Mydlářovskému domu, který patří k nejvýznamnějším renesančním památkám východních Čech. Krátce po svém otevření se Muzeum loutkářských kultur rozšířilo o sousední dům č. p. 73, kde se v současnosti nachází zázemí pracovníků MLK. V roce 1990 přibyl MLK druhý sousedící dům, č. p. 75. Kromě sálů pro sezónní výstavy se zde nachází také muzejní obchod, ateliér a loutkářská herna. V roce 2012 získalo muzeum dům č. p. 62 v Břetislavově ulici, který po rekonstrukci slouží jako centrum pro badatelskou, dokumentační a publikační činnost MLK. Od roku 2017 slouží návštěvníkům jako relaxační zóna a místo pro pořádání kulturních akcí také zrekonstruovaný prostor teras na jižní straně Mydlářovského domu.
Podrobnější informace o vzniku muzea i jeho sídle najdete v publikaci Richarda Matuly "Sbírka a historie Muzea loutkářských kultur v Chrudimi".
Mydlářovský dům
Dům nacházející se v chrudimské Břetislavově ulici poblíž Resslova náměstí patří k nejvýznamnější renesančním památkám východních Čech. Své pojmenování získal po Matěji Mydláři, povoláním svíčkaři a výrobci mýdla, který původně gotický dům přestavěl v letech 1573–1577 v renesančním slohu, inspirován svými cestami po Itálii.
Mydlářovský dům má tři patra, z nichž dvě jsou zdobena lodžiemi s pěti oblouky nesenými toskánskými sloupy. Třetí galerie, zhotovená původně také z pískovce a bohatě zdobená, byla na počátku 19. století ze statických důvodů snesena a nahrazena dřevěnou.
První patro domu zdobí reliéfy stojících a ležících postav. Stojící figury představují symboly zbožnosti, spravedlnosti, opatrnosti a síly, ležící postavy personifikují mír, válku, lásku, poctivost a moc. Pod nimi se na krakorcích nacházejí hlava šaška, býk, sova, jelen, růže a značka IHS. Nade dveřmi je pak vyveden známý novozákonní biblický citát z knihy Janovy, 4. kapitoly a 16 verše: „Bůh je láska, kdo přebývá v lásce, v Bohu přebývá a Bůh v niem, Léta Páně 1573“, doplněný monogramem MM (Matěj Mydlář).
Stavitel domu není znám, pravděpodobně však byl vlašského původu, tedy z Itálie. Někteří badatelé ovšem vyslovují názor, že šlo o mistra pražského a tento názor opírají o zjištění, že vnější výzdoba lodžií je shodná s výzdobou na Melantrichově domě v Praze, který však byl roku 1895 zbořen.
Typickým znakem Mydlářovského domu je také minaretové dvojvěží vybudované Danielem Mydlářem, synem Matěje. První věž je pětiposchoďová, šestihranná, s točitým schodištěm, druhá je přistavěna z východní strany, přesahuje první a je zakončena minaretem. Věže bývají označovány jako hvězdárna, nicméně jejich využití pro astronomická pozorování není nijak historicky doloženo.
Posledním majitelem z rodu Mydlářů byl František Mydlář, pravnuk Matěje, nicméně jejich příbuzní dům vlastnili až do roku 1765. Posledním soukromým majitelem byl až do roku 1954 Karel Kozlanský, který dům pod nátlakem tehdejších komunistických stáních orgánů odkázal obci. Špatný technický stav domu si vynutil rozsáhlou rekonstrukci, která probíhala v podstatě až do roku 1972, kdy v jeho prostorách bylo otevřeno nově zřízené Muzeum loutkářských kultur.
Poslední velkou rekonstrukci dům prodělal v letech 2011 – 2012. Během ní byly opraveny fasády na straně severní (do ulice) i jižní. Rukama restaurátorů rovněž prošly všechny kamenné prvky nacházející se na Mydlářovském domě, od ostění oken po kamenné reliéfy postav. Zároveň proběhla rekonstrukce vstupních prostor muzea, při které byla znovuobjevena středověká až raně novověká jímka. Nálezy z ní můžeme datovat do rozmezí 14. až 17. století a návštěvníci mohou některé z nich spatřit při návštěvě muzea.