Řezbované detaily – ucho, nos, oko
Výroba loutek ze dřeva je tradiční řemeslo, které kombinuje sochařství, tesařství a malbu. Dřevěné loutky, zejména marionety, se v Česku vyrábějí už od 18. století a jsou neodmyslitelnou součástí loutkářské tradice.
Výběr dřeva
Nejčastěji se používají měkká dřeva, protože se dobře opracovávají. Mezi nejvhodnější patří:
Lípa – nejčastější volba pro české loutky, lehká a snadno opracovatelná
Smrk – také měkký, ale méně oblíbený kvůli sukovitosti
Javor nebo buk – tvrdší dřevo pro odolnější části loutky
Všechny zde vystavené dřevěné exponáty jsou vyrobeny z lipového dřeva. Výjimku tvoří tři reliéfy, které byly speciálně vytvořeny pro tuto expozici. Tyto detaily oka, nosu a ucha jsou vyřezány z ořechového dřeva, jež je naopak velmi tvrdé. Autorem těchto unikátních děl je řezbář Štěpán Pěnka.
Tvarování a opracování
Návrh loutky začíná kresbou, která určuje proporce a pohyblivost.
Hrubé opracování se provádí řezbářskými dláty a pilkami, odděleně se vyrábí hlava, trup a končetiny.
Detailní řezba zahrnuje vyřezání rysů obličeje, vlasů a dalších detailů.
Spojování částí
Pohyblivost se dosahuje pomocí čepů, šroubů nebo nití.
Vahadla a ovládací mechanismy se připevňují na hlavu nebo ruce pro lepší manipulaci.
Malba a dekorace
Obličej se maluje ručně, často temperovými nebo akrylovými barvami.
Laky chrání dřevo a dodávají loutce lesk.
Kostýmy se šijí z látek, někdy se kombinují s dřevěnými prvky (např. boty).
Finální montáž
Nakonec se loutka osadí na vodicí drát nebo provázky a vyváží tak, aby se dala snadno ovládat. Dřevěné loutky jsou nejen uměleckým dílem, ale i kulturním dědictvím – jejich výroba vyžaduje zručnost a trpělivost, ale výsledek přináší kouzlo oživlé postavy na divadelní scéně.
