Kateřina Dolenská
Šéfredaktorka časopisu Loutkář, odborná asistentka na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, neúnavná propagátorka loutek a loutkového divadla. Jak sama říká, už se jí tím podařilo nakazit poměrně dost lidí.
Co byste s největší pravděpodobností dělala, kdyby se ve Vašem životě neobjevily loutky?
To popravdě nevím, ale ať už by to bylo cokoli, musela bych v tom spatřovat smysl.
Kdybyste mohla být loutkovou postavou, která by to byla a proč?
Kdybych mohla být loutkou, vybrala bych si ladnou a éterickou Degasku. To by byl, panečku, kloubní rozsah!
Inspirovala Vás doba Covidová k nějakým novým projektům?
Spíš než inspirovala, mě současná pandemie vysloveně přinutila vymyslet, jak naplňovat stostránkový časopis o divadle, které se už téměř rok nehraje.
Jaké superschopnosti jste v sobě objevila?
Že zvládnu být zároveň učitelkou, vychovatelkou, kuchařkou, uklízečkou, opravářkou, kadeřnicí a zdravotnicí a k tomu po nocích stále pokračovat ve své vlastní práci.
Jakou výstavu byste v našem muzeu připravila, kdybychom Vás o to požádali?
Určitě by to byla výstava moderní české loutkářské scénografie, v tomto oboru máme, i třeba ve srovnání se světem, věru být na co pyšní.
