Jarka Holasová, učitelka literárně dramatického oboru na ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři a příležitostná nezávislá loutkoherečka vlastních adaptací klasických pohádek v mateřských školách i jinde.
Co byste s největší pravděpodobností dělala, kdyby se ve Vašem životě neobjevily loutky?
Určitě bych byla přírodovědcem, protože s takovou vizí jsem šla na gymnázium, sic do pedagogicky zaměřené třídy. V rámci pedagogické praxe jsem objevila loutku jako prostředek komunikace s dětmi v dětském domově.
Kdybyste mohla být loutkovou postavou, která by to byla a proč?
Loutkou může být cokoliv, tedy bych byla tryskovým letadlem...
Inspirovala vás doba Covidová k nějakým novým projektům?
Spíš donutila. Velkým projektem je výuka dramaťáku na dálku a všechno okolo, co s tím souvisí. A potom je to změna, zastavení a vnitřní zklidnění.
Jaké superschopnosti jste v sobě objevila?
Umění inspirovat rodiče, aby si doma udělali čas na společné tvoření (i loutek) a rodinné divadlo se svými dětmi. Třikrát odplivnout, abych to nezakřikla!
Jakou výstavu byste v našem muzeu připravila, kdybychom Vás o to požádali?
Určitě výstavu loutek a scénografií! Za posledních 20 let se nashromáždily celkem úspěšné inscenace, které jsou nepřenosné a jejich produkce vždy skončí s odcházejícími studenty. A celé výpravy a loutky se vrší, protože chybí skladovací prostory a moje statečnost něco z nich vyhodit, protože za nimi vidím bývalé žáky a jejich invenci.
